STARÉ TEPLICE

Napoleon Bonaparte nechtěně přispěl ke slávě teplických lázní

13.4 10 14:04 Před 195 lety se Teplice v souvislosti s napoleonskými válkami, které se v našem kraji odehrávaly, dostaly do popředí všeobecného zájmu a staly se dějištěm jedné z významných kapitol evropské historie.

Po nezdařeném Napoleonově tažení do Ruska roku 1812 se proti němu začala během roku 1813 formovat mnohonárodnostní koalice rusko-prusko-švédská. Rakousko se sice snažilo nově vznikající konflikt řešit zpočátku raději politickými dohodami, ale když jednání s císařským zetěm ztroskotala (dcera rakouského císaře Františka I. byla totiž Napoleonovou manželkou), nezbylo Rakousku nic jiného, než vstoupit ke spojencům. Po vypovězení příměří, které začalo platit od 11. srpna 1813, se zprvu štěstí přiklánělo na stranu Napoleona, jehož vojska zvítězila nad spojenci. Tehdy také Teplicemi táhl jeden ze tří proudů poražené armády. Válečné napětí a celková nejistota představovaly pro lázeňské město velmi zlou dobu. Všichni návštěvníci, tedy i lázeňští hosté, odtud co nejrychleji utíkali, přičemž z Teplic se stalo válečné a lazaretní město.

V následujících dnech bitev u Chlumce, ke kterým došlo 29. až 30. srpna, představoval teplický zámek hlavní válečný stan tří panovníků - rakouského císaře Františka I., který se ubytoval přímo v zámku, ruského cara Alexandra I., jehož sídlem byl dům na Zámeckém náměstí U zlatého kříže a pruského krále Bedřicha Viléma III., jenž se zase usídlil v dnes již neexistujícím nárožním domě Morava. Tehdy přitáhla do okolí Teplic ruská vojska a páchala nepravosti i na zdejším claryovském panství. Plenila a ničila všechno možné, ačkoliv patřila ke zdejším spojencům. Ruský car Alexandr I. byl pak trapně dotčen, když slyšel o způsobených škodách. Proto se okamžitě zavázal, že všechno uhradí. Tehdejšímu knížeti Clary-Aldringenovi prišla jeho nabídka náramně vhod, neboť pomocí odškodného mohl později na Teplicku vybudovat nové poplužní dvory, obnovit poškozené lázeňské domy a udělat mnoho pro další rozvoj Teplicka.

Když se posléze štěstí obrátilo a spojenci porazili Napoleonova vojska u Přestanova a Chlumce, sloužila se v Teplicích děkovná mše a lázeňské město prožívalo opět radostné dny. Na bitvu u Chlumce však zůstala i v Teplicích smutná připomínka v podobě desky padlých na kapli sv. Kříže, stojící v prostorách někdejšího městského hřbitova, který byl roku 1864 přeměněn v park u Lipové ulice. Krvavá vojenská střetnutí si totiž pod Krušnými horami vyžádala desetitisíce mrtvých, těžce zraněných, právě tak jako materiální škody.

Po vítězství u Chlumce byl v Teplicích 9. září 1813 podepsán Teplický alianční rusko-rakouský traktát a též se zde shromáždila hlavní armáda pod vedením knížete Schwarzenberga. Na zámku a v domě Zlatý kříž tři monarchové a též zástupce Anglie formulovali dohody o koordinaci dalších vojenských akcí a smlouvy o spojenectví. Právě v Teplicích tak položili základ k pozdější Čtyřdohodě, rozhodující po dlouhá léta o mocenském systému v Evropě. Ještě sto let poté stával v teplickém zámku stůl, na němž byla tato smlouva podepsána. Ležela na něm totiž jeho kopie a ve stejné hale se nacházely pro dokreslení okamžiků rovněž busty všech tří monarchů, kteří se v Teplicích sešli.

Právě přítomnost tří mocných panovníků a generálních štábů, polní mše, plesy a vojenské přehlídky, které se konaly na oslavu vítězství, zanechaly v Teplicích svůj hluboký dojem, čímž ještě více stoupla znamenitá pověst zdejších lázní, kam se začali sjíždět na léčení a rekonvalescenci i příslušníci všech tří vítězných armád. Tím zároveň započalo i nejslibnější období rozkvětu, které vyneslo teplické lázně až na úroveň celoevropského významu.

PAVEL KOVÁŘ

Facebook Linkuj Twitter Google