NAPSALI JSTE NÁM: BÍLINSKÉ LÁZNĚ - PRODAT ČI NEPRODAT?

10.3. 10 10:38 Ve Strategickém plánu rozvoje města Bíliny, který zastupitelstvo schválilo v roce 2006, se kromě jiného uvádí následující. Chceme být prosperujícím sídlem, které bude příjemným místem pro bydlení a život místních lidí, lázeňským centrem postaveným na poloze, jedinečném přírodním bohatství a kulturním dědictví. Dosáhnout toho chceme shodou názorů zainteresovaných stran, zvýšením vzájemné komunikace mezi obyvateli města, zvýšením jejich informovanosti o dění ve městě, využitím místních médií a zájmových sdružení. Uvedené citace nejsou zcela přesné a kompletní, ale smysl sdělení je zachován. Jelikož Strategický plán je závazným dokumentem popisujícím možné další směřování rozvoje města, dovolujeme si zde uvést pohled občanských sdružení Bořeň o.s. a Bílina 2006 na současný stav a vyhlídky místního lázeňství.

Prodej lázní nepřichází v úvahu
Jak již několikrát proběhlo v místním tisku, vedení radnice začíná přemýšlet o možném prodeji lázní včetně letního divadla, minigolfu a Lesní kavárny. O tomto kroku se zřejmě uvažuje v důsledku nerealizovaných plánů z posledních let na obnovení lázeňského provozu. Rádi bychom tedy, jako odpověď, vyjádřili náš názor na tuto problematiku. Naším názorem je jasné a nezpochybnitelné odmítnutí jakékoliv možnosti prodeje lázeňského areálu nebo jeho části komukoliv. Jsme přesvědčeni, že se jedná o úvahy, které jsou v přímém rozporu se Strategickým plánem, v přímém rozporu s přáním drtivé většiny bílinských občanů a bez diskuze jsou v rozporu se zájmy města.

Pokusy o obnovení provozu
Prakticky od roku 1998, kdy město areál lázní získalo do svého vlastnictví, se pokoušelo provoz v lázních obnovit. Byly zhotoveny studie a stavební projekty, ale bohužel k jejich realizaci nedošlo. Hlavním problémem byla zřejmě snaha o obnovení plného lázeňského provozu dle modelu z konce osmdesátých let, kdy se základem měla stát kompletní rekonstrukce areálu v řádu 300 – 400 mil. Kč. Vzhledem k současné situaci v lázeňství, kdy i zaběhnuté a prosperující lázně neprocházejí ekonomicky šťastným obdobím, je vytvoření dalších kapacit konvenční cestou velice obtížný. Město Bílina vstupovalo do jednání jako partner poskytující areál, léčivý pramen, ale nedisponující žádnými zásadními finančními prostředky.

Důvody, proč není prodej lázní vhodnou alternativou
I přes tyto dílčí neúspěchy, ze kterých nelze vinit nikoho ze zúčastněných, i přes to, že financování lázeňské péče doznalo oproti minulému režimu zásadních změn, nepovažujeme prodej areálu za vhodnou alternativu možného řešení.

Případný obchodní partner může sice přinést znalosti a zkušenosti, může pomoci s financováním rozjezdu lázní, může pomoci s vytvořením vhodné koncepce vlastního provozu, ale pokud nemá základ podnikání, jsou mu všechna uvedená pozitiva k ničemu. Tím základem je jedinečná lokalita a možnost využívat pramen léčivé vody. Město by prodejem areálu navždy ztratilo výhodnou vyjednávací pozici a zbavilo by se možnosti jakkoliv v budoucnu kontrolovat lázeňský provoz a regulovat jeho rozvoj.

Co se lázní a podobných zařízení týče, je nesporné, že z dlouhodobého hlediska a především z pohledu občanů, je město lepším vlastníkem, než soukromá firma. Soukromý kapitál má velkou dynamiku a pružnost, nemůže však brát ohledy na tradice a pocity lidí. Nestará se o to, co se stane s místem kde působí v budoucnu, tedy za 20, 30 nebo 100 let. Je možné a určitě vhodné, aby soukromé peníze byly součástí podnikatelského plánu, ale z výše popsaného nelze připustit, aby pouze soukromé peníze ovlivňovaly bez možnosti korekce a zpětné vazby tak významnou část města. Vnímání budoucnosti je navíc velice relativní a záleží na každém jednotlivci nebo skupině. Hranice vnímání budoucnosti jsou u soukromého investora většinou omezeny dobou splácení úvěrů a návratnosti investice. My, jako místní občané, bychom se však měli pohybovat v časových pojmech, které ani sami nedokážeme vymezit. Nikdo z nás netuší, co bude za 50, 100 či více let. Neměli bychom si dovolit ztratit určitou jistinu naší existence – tedy to, co nám bylo předáno a co my, pokud možno v lepším stavu, zase předáme našim potomkům. Pokusíme-li se podívat na současnost jejich očima, tedy s odstupem třeba 70 let, zjistíme, že odprodej lázní za částku dozajista pod 100 miliónů korun není dobrý nápad. Dovolujeme si zde tvrdit, že ani desetinásobná suma by neznamenala pro naše město v ekonomicky nejisté době žádnou výhru.

Možnosti obnovení provozu lázní
Zdánlivá nevýhoda polohy a charakteru města, tedy menšího sídla uprostřed průmyslové krajiny, se může z jiného pohledu jevit opačně, tedy jako výhoda spočívající ve snadné dostupnosti lázní pro případné klienty z bližšího či vzdálenějšího okolí. Místní krajina je velmi rozmanitá s mnoha atraktivními, relativně nedotčenými místy.

Pokud budou i v dalších obdobích pokračovat klimatické změny vyznačující se velkými extrémy počasí, bude pro mnoho návštěvníků oblast relativně klidné střední Evropy bezpochyby vyhledávanou turistickou destinací. Na podobných předpokladech lze koncepci budoucího provozu lázní vytvořit.

Jsme si jisti, že z veřejné debaty a z konzultací s odborníky může vzejít vícestupňový model rozvoje, který nebude v počátečních etapách vyžadovat tak obrovské finanční prostředky, jak se dosud předpokládalo. Není možné se neustále držet představy, že budeme s provozem pokračovat v bodě, kde jsme před lety přestali. Je nutné hledat alternativy, které nás mohou (ale nutně nemusí) postupem času dovést do cíle, míněno do plnohodnotného lázeňského provozu. Takovými alternativami mohou být krátkodobé relaxační pobyty dostupné všem, dále čistě rozšíření ubytovacích kapacit pro městský hotel, ubytování skupin sportovců využívajících místní zařízení, provozování různých školení doplněných základními procedurami nebo využitím přilehlých sportovišť. Nestabilnější variantou je samozřejmě vzájemná kombinace uvedených možností.

Bohatý kraj s městem bez peněz
Neustále slyšíme argumenty, že naše město nemá prostředky na obnovu lázní. Jistě, peněz není nikdy dostatek, a nikdy dostatek zřejmě nebude. Pokud se ovšem zamyslíme nad tím, že se v současnosti, stejně jako v nedávné minulosti, v našem okolí získává a přetváří obrovské množství energie nezbytné pro chod společnosti, je s podivem, že město Bílina není bohatým, sice mírně zaprášeným, ale městem s opravenými fasádami, chodníky, nově zrekonstruovaným náměstím, promenádou podél řeky a pochopitelně lázněmi v provozuschopném stavu. Hodnoty dobývané ze země v podobě hnědého uhlí máme na dosah nyní a ještě relativně krátký čas v budoucnu. Je tedy naprostou nutností, abychom je dokázali využít a dokázali se pokud možno co nejlépe připravit na dobu, která bude charakterizována útlumem těžby a snižováním příjmů ze současných zdrojů.

Pokusme se financovat obnovu lázní z místních zdrojů
Jsme přesvědčeni, že by město, v jehož okolí provozují činnost ekonomicky silné společnosti, mělo mít možnost získat základní kapitál na rozjezd lázní především z prostředků vygenerovaných v místě. Řešení vidíme v uzavření dohod o podílnictví na projektu lázní, výhodných jak pro město Bílinu, tak pro silnou společnost z okolí. Pokud si Bílina bude navíc ukládat část prostředků ze zákona získávaných z hornické činnosti (částka činí okolo 30 milionů korun ročně) do zvláštního fondu, v řádu několika málo let se může stát rovnocenným partnerem pro jednání. Jako takový může pronajmout lázně nebo jejich část vhodnému zájemci a do počátků navíc vložit vlastní kapitál. Tím si město zajistí majetkovou účast na projektu a bude tak mít po celou dobu kontrolu nad veškerým děním. Bude tedy schopno například přímo zajistit zaměstnávání místních občanů.
Budeme-li se tedy všichni chovat střídmě a rozumně, můžeme touto cestou investovat do vlastní budoucnosti.

V rozhodování hrají roli i emoce
Jako každé rozhodnutí, lze možný prodej lázní posuzovat jak z pohledu čistě věcného, na základě porovnání možných zisků a ztrát, tak i z pohledu emocionálního. Věcné argumenty byly zmíněny výše, argumenty čistě pocitové jsou však pro rozhodnutí tohoto typu neméně důležité. V jejich světle se pak nejeví ani dočasný mírný ekonomický propad jako prohra, pokud budou na druhé straně místní občané vnitřně spokojeni s prostředím, ve kterém žijí. Naopak, nevelký ekonomický zisk za cenu ztráty vnitřního pocitu jistoty a spokojenosti s místem, kde žijeme, prohrou je a podílí se nezanedbatelně na rozpadu místní komunity.
I když se obecně s nadsázkou říká, že za peníze je možné koupit všechno, jsme pevně přesvědčeni, že některé věci prostě na prodej nejsou. Lázně v Bílině patří dozajista mezi ně.

Ing. Jindřich Brunclík, Bořeň, o.s.
Michal Mlej, zastupitel města, člen sdružení Bílina 2006